V novogotickém zámku v Klášterci nad Ohří je od roku 1953 instalována vzácná expozice porcelánu ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Expozice začíná stručným přehledem výroby starého orientálního a evropského porcelánu umístěného ve čtyřech sálech a na chodbě prvního patra. Historii českého porcelánu je věnováno 21 místností nacházejících se rovněž v prvním patře zámku.

Dva sály zahrnují ucelenou kolekci ukázek starého čínského porcelánu 16. až 19. stol. Jedná se o exponáty bohatě zdobené kobaltovou modří a emailovými barvami. K vidění je také seladonový porcelán, flétnové vázy, velká porcelánová akvária a figurální plastiky. Ve dvou dalších sálech jsou ukázky japonského porcelánu z přelomu 17. až 2. poloviny 19. století. Expozice věnovaná nejstarším výrobkům evropského porcelánu, a to především z Míšně a Vídně, je zároveň součástí výstavy s názvem „Příběhy majetku obětí holocaustu“.

Velká část prvního patra je věnována vývoji výroby českého porcelánu od jejích počátků až do současnosti. V 21 sálech expozice předvádí výrobky jednotlivých porcelánek v interiéru ve stylu empíru, biedermeieru, druhého rokoka, neorenesance, secese a dalších.

Počátky produkce českého porcelánu spadají do 90. let 18. století, kdy byla na Karlovarsku objevena bohatá ložiska kaolinu. V roce 1792 byla založena manufaktura na porcelán v Horním Slavkově, dva roky poté v roce 1794 v Klášterci nad Ohří. Zakladatelem klášterecké manufaktury se stal na panství hraběte Františka Josefa Thuna penzionovaný správce panství Jan Mikuláš Weber.

První místnosti expozice jsou věnovány počátkům výroby českých porcelánek. Další místnosti zahrnují výrobu z období empiru a biedermeieru z let 1815 až 1835. V tomto období nastal zřetelný vzestup, který se projevil zkvalitněním výrobků po technické i umělecké stránce. Jako hlavní dekorativní prvek se objevuje malba. Jsou zde vystaveny výrobky ze Slavkova, Klášterce, Březové, Kysiblu, Lokte, Dalovic a Chodova.

V osmi místnostech jsou soustředěny exponáty z let 1835 až 1860. V tomto období druhého rokoka se objevuje reliéfní dekorování jako hlavní zdobný prvek a rozvíjí se naplno figurální plastika. Jedná se o stěžejní část sbírky Muzea českého porcelánu se sbírkami z porcelánek v Klášterci, Slavkově, Březové, Lokti, Staré Roli, Chodově, Kysiblu, Dalovicích, Doubí a Praze. 

Následující místnosti prezentují vývoj porcelánových trendů v době novogotiky, novorenesance, secese, art deca, kubismu a funkcionalismu. Je tak zřetelné postupné opouštění od okázalé zdobnosti, často až přezdobenosti a složitých tvarů a směřování k jednoduchosti forem a minimalizaci dekoru. 50. – 90. léta jsou zastoupena díly jednotlivých umělců z různých uměleckých škol. Poslední vitrína v poslední místnosti obsahuje výrobky 21. století, které UPM pro zajímavost stále mění a doplňuje a nabízí tak návštěvníkům sledovat vývoj výroby skutečně až do současnosti.