Jan Mikoláš Weber (Johann Nikolaus Weber) se narodil 26. ledna 1734 v Lützelsteinu v dolním Alsasku jako syn lesníka (hajného). V devíti letech přišel do Pfalzburgu, aby se naučil francouzsky. Po konfirmaci navštěvoval latinskou školu v Rappoltsweieru a vyučil se u svého otce, později na dvoře ve Zweibrückenu, lesnickému řemeslu. Po tři roky doprovázel Německem mladého barona ze Steincallenfelsu. Osm let byl dvorním myslivcem ve Zweibrückenu, a roku 1757 byl dokonce poslán vévodou do Paříže, aby se zúčastnil královských honů. 12. ledna 1759 nastoupil službu v Rappoltsweileru a prošel všemi stupni služby od lovce po lesníka, lesního správce a lesmistra (3. října 1779).

Hrabě František Josef Thun se poznal s Weberem v Alsasku, ocenil jeho schopnosti a nabídl mu, aby se stal jeho vrchním lesmistrem v Čechách. To bylo v létě roku 1782. 1. srpna téhož roku byl již pro Webera vystaven „přijímací dekret“. V únoru roku 1784 cestoval Weber do Vídně a následně přišel do Čech. Ve Vídni se v roce 1784 zhostil dělení panství mezi tři hraběcí bratry k nejlepší spokojenosti zúčastněných. Dle rozhodnutí hraběte, Weber jen nově pronajal panské dvory a na panstvích Klášterec, Benešov a Pětipsy nahradil robotu peněžními dávkami. Speciální pozornost věnoval chovu ovcí, poprvé zasel červený jetel na panském dvoře v Černýši a údajně měl v naší vlasti podporovat pěstování brambor. Zakládal školky s ušlechtilými ovocnými stromy a byl zakladatelem regulované lesní kultury. V aktivní službě zůstal Weber pouze do roku 1788.

10. března 1788 sepsal ještě detailní zprávu hraběti o vykopávání pařezů a kořenů, dále o zužitkování dřeva. Přátelské vztahy k panství byly stroze ukončeny. Po smrti jeho druhé ženy (1792) zapsal do svého deníku: “Bohužel odcházím ze světa tak, jak jsem do něj vstoupil, a neodnáším si s sebou více než útěchu, že jsem byl čestným člověkem; to je vše, čeho jsem dokázal dosáhnout.“

Přesto před ním leželo ještě velké dílo. Roku 1793 se Weber rozhodl založit na své vlastní náklady porcelánku. Celou zimu 1793–1794 s různými úspěchy probíhaly snahy o výrobu porcelánu. Mezitím byly v grotě vrchnostenského zámeckého parku postaveny muflové pece, v soukromých domech bylo vytáčeno a formováno nádobí. Povedlo se vyrobit jen fialovorůžový šálek s nápisem „Vivat Böhmen“. Ve velkém speciálním díle Hanse Meyera „Böhmisches Porzellan und Steingut“ (Český porcelán a kamenina) se však píše: „Tento šálek není jen nejstarším výrobkem z Klášterce, nýbrž je zajímavý také tím, že slouží jako příklad toho, že se podařilo zachovat první pokusný výrobek porcelánky. Lze tak pozorovat, že výrobce vynaložil při práci velkou snahu a pečlivost.“

Když Weber objevil lepší surovinu, postavil na místě opuštěné loretánské kaple, pozdějším místě staré porcelánky, novou výpalnou pec. Tam došlo k prvnímu výpalu 18. dubna 1794. V „deníku o událostech mé doby“ informoval farář Franz Petran: „Dnes došlo k prvnímu výpalu porcelánu, jehož výrobcem je Weber. Formy se částečně taví a kazí. – Střepy přinášejí štěstí – je v tom tedy velká naděje.“ Posledními slovy Petran naznačil, že hmota je dostatečně pevná, tudíž při odborném zacházení existuje naděje na úspěch. Weber byl tudíž zakladatelem první porcelánky v Klášterci.

Zpočátku se hrabě Thun na podniku taktéž podílel. Když ale viděl, jaké těžkosti přináší vybudování porcelánky, stáhl se od celého projektu zpět a přenechal ho Weberovi na jeho vlastní náklady. Weber bojoval s velkými potížemi. Musel si nejprve sehnat zkušené výrobce. Teprve 18. dubna 1795 mohl Petran napsat do deníku: „Weber dnes vypálil porcelán, který by se mohl dobře dařit.“ Porcelán byl docela zdařilý, ale Weber se ocitl v dluzích. Rozhodl se tudíž, že podnik pronajme. Díky těžkým finančním ztrátám, byl Weber stále více roztrpčen. Vztahy s hrabětem Thunem se od té doby silně změnily. Obdržel dokonce ještě titul hospodářského rady a inspektora, ale již 18. prosince 1800 psal farář Petran ve svém deníku: „Hrabě napsal Weberovi své rozloučení s tím, že se má upustit od obchodů.“ Nyní byl Weber ještě více rozhořčen a odcestoval do své domoviny, aby se tam zotavil. Nalezl tam však věčný klid. 24. srpna 1801 zemřel Johann Nikolaus Weber v Reichenweiheru v Alsasku.

4. listopadu 1800 zapsal Petran následující poznámku: „Hrabě chtěl od Webera podnik odkoupit a kapitál doživotně úročit jeho dětem pěti procenty. To však zůstalo nenaplněno. Teprve 20. března 1820 byla porcelánka definitivně převzata do vrchnostenské správy, a teprve poté, dávno po Weberově smrti, byly uzavřeny smlouvy s panstvem, které samo vedlo podnik.

Přestože Weberův dům čeká na svou rekonstrukci, jednotlivá témata, která se objeví v budoucí expozici, jsou již postupně zpracovávána a prezentována formou krátkodobých výstav.

Výstava Lidé-osudy-vzpomínky

Výstava je zaměřena na město Klášterec nad Ohří a jeho okolí v běhu historických událostí. Téma je zasazeno do historického kontextu, který nelze opominout. Soustředí se zejména na poválečné události a odsun tzv. Sudetských Němců. Ústředním tématem jsou příběhy a vzpomínky odsunutých obyvatel pohraničí. Výstavu podpořilo město Klášterec nad Ohří a Saské ministerstvo vnitra. Výstava proběhla v termínu od 1.6. do 13.6.2018 v Galerii Kryt.

Výstava Poklady z půdy

Jak napovídá sám název, jedná se o neužívané, mnohdy dávno zapomenuté dědictví po předcích. Místo aby porcelán zabíral místo v domácnosti nebo byl dokonce vyhozen, byl darován muzeu. Dárci porcelánu pocházejí z různých míst Čech a stejně tak darovaný porcelán. Shlédnout bylo možno porcelán z doby od konce 19. století do současnosti. Výstava proběhla v termínu od 1.4. do 27.5.2018 v prostorách zámku.

Klášterec už má jasno, jaké bude mít expozice v chystaném muzeu

Zdroj: Chomutovský deník

Záměr, přeměnit historicky významný Weberův dům ve vlastivědné muzeum, má Klášterec už delší dobu. Jaké bude muzeum vypadat prozradila kurátorka Kristýna Sladomelová. Přípravy expozic do plánovaného vlastivědného muzea v Klášterci nad Ohří už nabírají konkrétní podobu. Výzva města ke zdejším obyvatelům padla na úrodnou půdu a řada z nich probrala domácí archivy a nabídla do sbírek své letité materiály.     více >>

Klášterec si na nové muzeum ještě počká

Zdroj: Chomutovský deník

Město hledá vhodnou dotaci, s městskými penězi pro nové muzeum zatím šetří. Historii města od prvních pazourků až po nejmodernější továrny v průmyslové zóně, exkurzi do přírodního bohatství nebo vzpomínky pamětníků na nelehké doby představí nové klášterecké vlastivědné muzeum. Jeho vznik se ale oproti původním záměrům trochu zdrží, město pro něj v loňském roce nezískalo dotaci.     více >>

Krajané předali vzácné dokumenty do muzea

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 6.

Každoroční setkání krajanů německé národnosti, které se uskutečnilo v pátek 7. července v kulturním domě, se neslo v přátelském česko-německém duchu. Starosta města Štefan Drozd přítomným prezentoval, co se ve městě za rok událo a jaké kroky radnice do budoucna chystá. Je to například přestavba kulturního domu nebo vybudování muzea. Vznikající městské muzeum pak přiblížila jeho kurátorka Kristýna Sladomelová.     více >>

Vzpomínky dvou národů na odsun v pohraničí

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 10.

V galerii Kryt byla 1. června zahájena výstava s názvem Lidé – osudy – vzpomínky, vzpomínky dvou národů na odsun v pohraničí. Vernisáže se zúčastnilo mnoho pamětníků z české i německé strany, starosta města Klášterce nad Ohří, starosta partnerské obce Grossrückerswalde, Dr. Baumann ze saského ministerstva vnitra, které výstavu spolufinancovalo, a další. Jedná se o putovní výstavu, jejíž autorkou je Kristýna Sladomelová.     více >>

Drážďany hostí výstavu o osudech lidí z Klášterce nad Ohří

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 13.

Putovní česko-německá výstava, kterou připravilo město Klášterec nad Ohří a měla svou premiéru v klášterecké galerii Kryt, je nyní k vidění v Drážďanech. Jedná se o prezentaci vzpomínek lidí obou národů, kteří byli zasaženi historickými událostmi spojenými s odsunem obyvatel z česko-německého pohraničí. Výstava byla představena v neděli 9. září u příležitosti významného německého dne k uctění památky obětem nucených odsunů představena v budově Saského zemského sněmu (parlamentu).    více >>

Vzpomínky na pohnuté osudy

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 10.

První březnový den byla v naší partnerské obci Grossrückerswalde zahájena česko-německá výstava Lidé – Osudy – Vzpomínky, kterou v loňském roce vytvořilo město Klášterec nad Ohří za finanční podpory Saského ministerstva vnitra. V budově evangelické střední školy jsou nyní k vidění příběhy Čechů a Němců, kteří zažili 2. světovou válku a poválečné období spojené s odsunem.     více >>

Křest knihy pamětnice paní Prebslové

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 11.

Kniha Návrat do rodného města Klášterce nad Ohří od Marie Prebslové, kterou vydalo město Klášterec nad Ohří, byla 28. října slavnostně pokřtěna minerální vodou Evženka v renesančním sále zámku. Křest knihy pamětnice paní Prebslové, bývalé učitelky, narozené v roce 1925, hudebně v duchu první republiky doprovodil Pražský žesťový septet Viliama Béreše.     více >>

Za informacemi o historii města jsme se vydali i do Vídně

Zdroj: Klášterecké noviny - strana 14.

V červnu tohoto roku poctila Zámek Klášterec nad Ohří svou návštěvou hraběnka Aglaë Hagg von Thun-Hohenstein s manželem Walterem Hagg, bývalým rakouským velvyslancem. Doprovázel je tehdejší chebský místostarosta Michal Pospíšil, kterému v žilách též koluje modrá krev. Hraběnka Aglaë je neteří posledního majitele kláštereckého panství, kterým byl Mathias Oswald hrabě von Thun-Hohenstein Salm-Reifferscheidt.     více >>