Původně Luterán a první ze slavných sochařů tohoto jména se narodil v roce 1652 ve Spišské Sobotě. Vyučil se řezbářem, v letech 1675 – 1680 pobýval v Praze, kde se školil u neznámého mistra. Prahu opustil kvůli morové epidemii. V letech 1685 – 1687 pobýval u Michala Osvalda Thuna v Klášterci nad Ohří. V Klášterci se mu také v roce 1686 narodil jeho nejstarší syn, Michal Jan Josef Brokof.
Léta strávená na kláštereckém panství věnoval Jan Brokof především práci na sochařské výzdobě sala terreny v zámeckém parku a náměstí. Sala terrena byla využívána nejdříve jako jízdárna, později jako letní jídelna a nakonec jako depozitář zámeckého zahradnictví či lapidárium. Veškerá sochařská výzdoba sala terreny pochází z klášterecké sochařské dílny Jana Brokofa a stejně jako Lví fontána na náměstí byla součástí původní velké kašny v horní třetině náměstí. Na atice sala terreny jsou to především busty dvou Turků a římského imperátora. Na balustrádě terasy jsou sochy z cyklu čtvero ročních období – jedná se o alegorii Podzimu (Autumnus), Země (Terra), Léta (Aestas) a Zimy (Hiems). Ze sochařské dílny Jana Brokofa pochází i sochy umístěné na volném prostranství před sala terrenou. Jedná se o sochy čtyř světadílů. Jsou to Afrika, Amerika, Asie a Evropa. Mezi nimi je socha Odyssea. Pátý světadíl, Austrálii, Evropa v době vzniku soch ještě neznala. Cyklus uzavírá socha neznámé alegorie. Pravděpodobně se jedná opět o alegorii Evropy. V předprostoru arkádové chodby se nachází volně stojící sochy zobrazující mytologické postavy římských bohů Merkura a Venuše. V zámecké kašně z roku 1686 se nachází socha Tritóna.
V roce 1687 odešel Jan Brokof s manželkou a synem do služeb Jana Adama Hrzána na Červený Hrádek u Chomutova, kde se mu o rok později narodil zřejmě nejslavnější nositel jména Brokof – Ferdinand Maxmilián. Jan Brokof měl celkem čtyři děti – v Jirkově se narodila ještě dcera Anna Eleonora a v Praze se narodil nejmladší syn Antonín Šebestián Brokof, který se stal dvorním básníkem ve Vídni. Sochařství se věnovali pouze dva starší synové, Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián. V roce 1692 se Jan odstěhoval i s rodinou do Prahy, kde nechal pokřtít svého nejmladšího syna. Na jaře roku 1693 koupil v Praze na rohu Skořepky a Uhelného trhu dům, kde založil vlastní sochařskou dílnu. Dům se bohužel do dnešní doby nedochoval. V pražské dílně se později vyučili i oba jeho starší synové. Sochařské dílo Jana Brokofa zůstalo bez výraznějšího vývoje i proměn a bylo vymezeno především řezbářstvím.
 |
|
 |
| Sousoší sv. Alžběty, Markéty a Barbory (1707) |
Socha Tritona na zámecké kašně v Klášterci nad Ohří (1685) |
Socha Sv. Jana Nepomuckého na Karlově mostě (1683) |